Archiv článků - Dobrý den s Kurýrem

Vyhledávání


<<< zpět na výpis nalezených článků

Záleží jen na nás, jak se k MDŽ zachováme

Vydáno: 1. března 2004

MDŽ je dnes pro většinu lidí především připomínkou minulého režimu. Je velmi moderní hanit a nadávat na tehdejší mohutné podnikové oslavy. Pro ženy byly organizovány nejrůznější estrády, jako dárek dostaly zástěry, mýdla, voňavky, karafiáty, chlebíčky, zákusky a minerálku a muži se skoro vždy opili. Ale pozor, všechno nebylo úplně k pláči. Člověk se také mohl zasmát, když viděl stát ve frontě na karafiáty, frézie i ty největší hospodské rváče a výpitky. (Aby té své "staré" alespoň jednou za rok udělali radost.)
Ono to s tím zatracováním oslav z dob minulých zase nebude tak horké, protože když se zeptáte starších žen, jak vzpomínají na bývalé MDŽ, od většiny se dozvíte, že byly spokojené. Ovšem, dnes je tomu zase jinak. O MDŽ musí ženy opět bojovat, v podniku (firmě) si na ně nikdo ani nevzpomene, natož aby dostaly zdarma chlebíček nebo nějaký dárek. Ženy mají sice Den matek, který je milý, ale nesmíme zapomínat na to, že všechny nemohou být matkami. Navíc - význam svátku matek je úplně jiný než u svátku žen!

Ženy to neměly nikdy lehké

Po celé generace bojovaly a v zemích třetího světa stále bojují o svá práva a postavení. Naše společnost se posunuje pořád dopředu. Ženy často dosahují na vysoké pozice (i když ve srovnání s muži je to velký nepoměr). Často v sobě svádí boj s rozhodnutím, jestli dají přednost mateřství, nebo kariéře, případně jak tyto dvě věci skloubit. Někdy je to velmi těžké, protože nebývá zvykem dávat ženám - matkám nějaké úlevy. V západním světě vidíme, jak zaměstnání matku odděluje od dětí. Starají se o ně chůvy a muselo být dokonce zavedeno prodloužení denních pobytů dětí ve škole až do večera, aby se děti nevracely domů moc dlouho před návratem rodičů. To vede k částečnému odcizení dětí vůči rodičům a k problémům v rodině.

V zaměstnání se musí žena prodírat mnohými úskalími

Ze začátku je moc mladá, nezkušená, pak prochází údobím, kdy se snaží skloubit profesi a starost o rodinu, za pár let pak bojuje se strachem o zaměstnání (jsou tu mladší kolegyně) a pokud o práci ve starším věku přijde, je velmi těžké uplatnit se na trhu práce. Ke všemu musí celý život bojovat s tím, že za stejně odvedenou práci má muž v průměru o 30 % větší plat. Je to opravdu těžké, najít tu správnou cestu, aby byla žena šťastná.
Mnozí muži "frfňají", že ženy mají svátky dva a oni nic. Ale pánové si neuvědomují, že nikdy nemuseli bojovat za svobodu, volební právo, placenou práci, právo zodpovídat za vlastní děti, za právo na vzdělání, za účast ve veřejném životě, za ekonomickou nezávislost! Dodnes jsou na tom v mnoha zemích ženy hůř než některá domácí zvířata, v civilizovaném světě jsou pro změnu týrány (ať už fyzicky či psychicky), znásilňovány . . . takže si oba svátky rozhodně zaslouží.

Vraťme se zpátky k MDŽ

Možná spousta z vás ani neví, proč a jak vznikl a jaký má vlastně význam. Původ MDŽ začal obyčejnými příběhy žen, které vytvářely historii. Má kořeny ve staletých bojích za spoluúčast na veřejném životě, za právo volit a za zrovnoprávnění s muži. Vždyť již ve starověku byly ženy vyzývány jistou vzbouřenkou, jež chtěla zastavit válčení, aby odmítaly sexuální povinnosti manželům, kteří pokračovali ve vedení války. Také za francouzské revoluce Pařížanky bojovaly pod heslem "volnost, rovnost, bratrství" za svoje volební právo. Na přelomu 19. a 20. století ženy, hlavně ve velkých městech, začaly pracovat v továrnách, kde byly otřesné pracovní podmínky. Dostávaly ubohé platy ve srovnání s muži. Pomalu vznikaly první odborové svazy a ženy se začaly politicky angažovat a zviditelňovat. Ve Spojených státech vzniká v roce 1903 Women´s Trade Union League, která se o pět let později podílí na organizaci generální stávky v newyorské textilní továrně. Přes dvacet tisíc zaměstnankyň tehdy stávkovalo po třináct mrazivých zimních týdnů za zlepšení pracovních podmínek a zvýšení mezd. Většinu z nich však stála účast ve stávce místo.
Odborové svazy žen a nejrůznější spolky, pod jejichž štítem ženy bojovaly za svá práva, dosahovaly i přes nejrůznější peripetie úspěchu. I díky nim 19. března 1911 proběhly v Německu, Rakousku a Dánsku oficiální oslavy prvního Mezinárodního dne žen, za ženská práva a svobodu.
Týden nato se ale stala obrovská tragédie. V americké textilce vznikl velký požár továrny, při němž díky falešným požárním východům a uzamčenému vstupu a výrobních halách uhořelo 146 mladých dívek. Ženským aktivistkám se nakonec na základě této události podařilo docílit výrazných změn v americkém pracovním právu.
Návrh na ustanovení tohoto svátku byl přijat na druhé Mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani. Datum 8. března bylo nakonec vybráno na památku ženských nepokojů zaměřených proti válce a bídě v Petrohradu v roce 1917. Ty potom přerostly v únorovou revoluci a vedly k abdikaci cara. V roce 1975 byl Mezinárodní den žen oficiálně uznán Organizací spojených národů a v důsledku toho jej přijaly mnohé národní vlády. U nás se přestal slavit v roce 1990, i když v mnoha zemích stále patří ženám. V letošním roce bylo v parlamentu rozhodnuto, že se do našich kalendářů opět vrátí, takže k němu přistupme tak, jak si zaslouží. Tento den by měl být o úctě, porozumění, pochopení a lásce. Neměl by být jen pouhou přehlídkou díků za odvedenou práci, nebo politováním kvůli těžkým životním podmínkám. Měl by být příležitostí pro výstavy, konference, přednášky a nejrůznější akce. I když 8. březen může mít pro různé lidi odlišný význam, vždy by měl být chápán i jako připomínka boje žen za svobodnější a spravedlivější svět.